Sinumerik Cup: Nad rámec předepsaného

MM: Co je hlavním cílem a myšlenkou soutěže Sinumerik Cup?

A. Polzer: Za hlavní cíl osobně považuji motivovat perspektivní studenty k rozvoji strojírenství v ČR. Programování počítačem řízených obráběcích strojů má budoucnost. Postupně se z CNC strojů stávají obráběcí centra, vznikají automatizované výrobní buňky doplněné robotickými manipulátory, do výroby integrujeme in-procesní měření s cílem zvyšování stupně automatizace a kvality obrobků atp. To vše vyžaduje, aby se již na středních školách studenti krok za krokem seznamovali např. s nejnovějšími programovacími softwary. Toto vše nelze snadno dostat do studijních osnov. Volnou formou – soutěžením – je však možné rozvíjet znalosti i nad rámec předepsaných školních povinností. Zrealizování 10 úspěšných ročníků této soutěže je toho důkazem.

V. Hadáček: Soutěž je jednou z forem podpory školství, kterou naše společnost poskytuje; v tomto případě konkrétně středním technickým školám. Chceme motivovat mladé lidi k tomu, aby byli schopni nejen samostatné práce na nějakém konkrétním zadání, ale aby uměli spolupracovat a v týmech hledat optimální řešení. Součástí pravidel Sinumerik Cup je i prezentace výsledků, což učí žáky měkkým dovednostem. Myslím, že za všechny, kteří se na organizaci Sinumerik Cup podílejí, mohu říci, že nám přináší radost, když vidíme, že účast v soutěži studenty někam posune.

MM: Jak se soutěž během let vyvíjela a co považujete v letošním ročníku za horké novinky?

V. Hadáček: Původně byla soutěž vyhlašována pro partnerské školy Siemens. Postupem let jsme došli k názoru, že nechceme ochuzovat ostatní střední školy o možnost účasti a soutěž jsme tohoto omezení zbavili, což bylo správné rozhodnutí. Další změny přinesl covid-19 a protipandemická opatření, která na čas posunula soutěž do online prostředí. Díky tomu mohla proběhnout, i když jsme se nemohli osobně potkávat.

A. Polzer: V počátcích se lišilo i zadání soutěžního úkolu – zaměřovalo se na zvládnutí programování základních konstrukčních prvků, jako jsou kombinace otvorů, kapes, ostrůvků atp. (součást typu hřídel…). Postupně jsme ale přešli k programování potenciálně funkčních dílů (např. stupačka na motorku, zátka na lahev…) a nyní již děláváme funkční sestavy. Doslova horkými novinkami jsou tedy např. aromalampa, kempingový vařič atd.

MM: Které zajímavé projekty z minulých ročníků vás zvláště zaujaly?

A. Polzer: Každý rok je zadání zcela odlišné, a mnohdy potrápí i zkušené kantory. Klademe proto důraz na to, aby se vždy jednalo o soutěž studentů. Nezáleží tedy na tom, zda se škola účastní pravidelně, nebo do soutěže vstupuje poprvé. Nezáleží na obtížnosti zadání a nezáleží ani na strojním vybavení dílen. Software pro programování v řídicím systému Sinumerik je ke stažení zcela zdarma a hodnocena je především poctivá práce jednotlivých týmů studentů. Nejednou byli mezi třemi nejlepšími týmy studenti ze škol, které se přihlásily do soutěže poprvé nebo podruhé, a to je pro mne zvláště zajímavé.

MM: Které osobnosti kromě vás dvou se letos na přípravě soutěže podílely? A co konkrétně tito lidé do letošního ročníku vnesli?

V. Hadáček: Myšlenka soutěže je víc než 11 let stará. Vznikla na základě diskuzí o potřebě přinést školám něco nového a neotřelého. Jejími nositeli jsou bývalí kolegové Eva Klocová a Jiří Urban, kteří se dlouhá léta zabývali podporou škol. Nemalý vliv měl i náš servis, konkrétně pan David Suchý. My dva jsme se kolem soutěže pohybovali vlastně stále; musím ale říci, že bez podpory našich kolegyň z Oddělení komunikací a našich asistentek bychom soutěž těžko zvládali. Tímto jim všem děkuji!

A. Polzer: Zadané úkoly nejsou jednoduché. Povinností a každodenních pracovních i soukromých starostí má každý z nás jistě spoustu, a přesto se stále daří vyšetřit si trochu toho cenného času, který věnujeme mladým strojařům. Překvapilo mě, že i letos se našlo dostatek lidí, kteří nám tuto soutěž umožnili zrealizovat. Vám všem patří i za mě velký dík!

MM: Pro které mladé lidi je Sinumerik Cup především určen a proč?

V. Hadáček: Je určen žákům třetích ročníků středních technických škol a odborných učilišť, a to proto, že ve třetím ročníku se dostanou k CNC programování a jsou již dostatečně vyspělí, aby zvládali týmovou práci na náročném zadání.

A. Polzer: Právě tito mladí lidé by si měli včas porovnat své dosavadní znalosti se svými vrstevníky studujícími v jiných krajích ČR. Ještě před dokončením střední školy tak mohou načerpat cenné znalosti i zkušenosti a zamyslet se, zda je mohou vhodně využít pro studium vysoké školy nebo jim „jen“ pomohou při nástupu do zaměstnání. Ti nejlepší soutěžící svou kvalitní prací prokazují připravenost poradit si s řešením technických úkolů a jednou z četných cen pro ně bývá i možnost nastoupit na Fakultu strojního inženýrství VUT v Brně bez absolvování běžné přijímací zkoušky.

MM: Kteří z letošních vítězů vás zaujali především a z jakého důvodu?

A. Polzer: Mít klobouk, smekl bych před studenty z Lutína – ze Sigmundovy střední školy strojírenské. Právě oni jsou výše zmiňovanými nováčky v naší soutěži, a přesto dosáhli na krásné druhé místo.

MM: Co vás na letošním ročníku zaujalo či překvapilo?

V. Hadáček: Stále nás příjemně překvapuje, že účast na soutěži je poměrně velká, a máme z toho radost. Překvapení přinášejí i soutěžící, když předvedou nějaké neobvyklé řešení. Jinak ale bývá o překvapení spíše nouze, za ta léta máme organizaci perfektně zvládnutou. Určitě ale tímto nevylučuji změny ve fungování soutěže, nesmíme ustrnout na místě. Svět se vyvíjí a my se musíme vyvíjet nejméně stejně rychle.

A. Polzer: Zaujala mě tvořivost některých studentů, kteří si model obrobku vytvořili pro lepší představu 3D tiskem nebo obrobili jednotlivé prvky funkční sestavy v menším měřítku.

MM: V poslední době se ujalo setkávání hodnoticí komise s účastníky online prostřednictvím Teams. Co se v rámci setkávání například řeší a jak reagují soutěžící?

A. Polzer: Jak jsem již uvedl, čas musíme využívat stále efektivněji, a tím nemyslím odpočinek v kolonách na D1. Soutěžící jsou z celé ČR, a i jednotliví zástupci hodnoticí komise nejsou z jednoho pracoviště. Využívání moderních komunikačních nástrojů je pro nás zcela nezbytné. Např. ze strojírenského veletrhu jsme sledovali prezentaci studentů jedné ze škol a prostřednictvím sdílené obrazovky jsme si jindy předávali informace o zajímavých postupech, které studenti ve svých odevzdaných projektech použili. Myslím, že i pro soutěžící je zajímavou zkušeností online odborně týmově pohovořit o řešeném úkolu, a na dálku tak obhajovat zvolený postup výroby. Kvalita tohoto projevu studentů je jedním z hodnocených bodů.

V. Hadáček: Již jsem se zmínil o fungování soutěže v době karantén a omezení, a jsem pyšný, že jsme vyřešili všechna úskalí, která spolupráce na dálku přináší. Vždyť jsme v roce 2020 málem soutěž zrušili! Naštěstí jsme se rozhodli, že to zvládneme, a žákům jsme důvěřovali. A dopadlo to výborně. Od té doby nám v organizaci soutěže zůstaly online prezentace žákovských prací. Naopak jsme rádi, že slavnostní vyhlášení vítězů je nyní opět milou a příjemnou společenskou událostí s osobním setkáváním s žáky a jejich pedagogy.

MM: Domnívám se, že po vítězích soutěže Sinumerik Cup by měla po ukončení jejich studia být veliká poptávka na trhu práce, mezi výrobními podniky. Je tomu opravdu tak? Pokud ano, co na nich firmy nejvíce oceňují?

A. Polzer: Zcela souhlasím, že po vítězích soutěže by měla být zvýšená poptávka. Domnívám se, že firmy ocení nejen jejich úspěšné výsledky v této soutěži, ale především to, že se nebáli udělat něco navíc. Nad rámec svých běžných studijních povinností pracovali, a to je pozitivně vyčleňuje z davu.

MM: Co by mohli sami žáci dělat pro to, aby se příštím vítězem Sinumerik Cupu stali právě oni?

A. Polzer: Stačí jen poctivě pracovat a nebát se zeptat starších či zkušenějších. Když při řešení zadaného úkolu něco nevědí, mají možnost oslovit svého kantora, odborníka ze spřátelené firmy nebo vyhlašovatele soutěže. Rádi pomůžeme, přes zmiňovaný MS Teams a často jen krátkým sdílením obrazovky vyřešíme chybové hlášení ve vytvářeném NC programu atp. Pootevřít pomyslné dveře na cestě za vzděláváním můžeme, ale zaklepat a projít dveřmi již musí studenti sami. Úkoly za ně nevyřešíme.

MM: A co by mohly či měly dělat školy, aby jejich žáci byli v rámci této soutěže příští rok těmi nejúspěšnějšími?

V. Hadáček: Myslím, že to nejdůležitější je se přihlásit a nemít strach z náročnosti zadání. Žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. Zdůrazňuji, že není pravidlem, že by vítězili jen staří matadoři Sinumerik Cup, nováčci dokážou překvapit a sáhnout si na nejvyšší umístění.

A. Polzer: A myslím, že by mělo stačit dát studentům prostor pro týmové řešení zadání. Pomoci jim přihlásit se do soutěže, a hlavně jim o soutěži říct (kde je zadání, co soutěž obnáší, jaké jsou závazné termíny atp.). Tolerovat jim např. absenci v hodině, protože potřebují prezentovat své výsledky. To není mnoho, ale ani málo. Zpravidla to stačí.

MM: Které další soutěže nebo projekty, jež se týkají systému Sinumerik, a zejména mladých lidí či konkrétně studentů byste chtěli zmínit a proč?

V. Hadáček: Máme radost, že stále běží Soutěž mladých strojařů v CNC programování, kterou organizuje u příležitosti MSV Brno Svaz strojírenské technologie. Jsme tam jako podpora a mentoři pro systém Sinumerik každý rok. Žáci si tam zvykají pracovat pod tlakem a v rušném prostředí. Spousta jich vždycky příjemně překvapí.

A. Polzer: Zájemci o programování jsou samozřejmě zváni i ke studiu na FSI VUT v Brně.