M. Španiel: Musíme mít jiné paradigma než ve 30. letech. Ani světoví tygři nedokážou být tahouni úplně ve všem. Je třeba opustit myšlenku českých firem s velkou produkcí. Nemůžeme mít českou automobilku. Nemůžeme mít ryze českého výrobce letadel. Nemůžeme být světoví lídři v obráběcích strojích. Co udělat naopak můžeme, je nabídnout prostředí pro investice světovým výrobcům. To děláme, a to jsme také dělali posledních 30 let. Ale jen v málo případech se povedlo to, co já vidím jako cestu k budoucnosti. Tím mám na mysli transfer výzkumu a vývoje do ostatních firem. Příkladem je Škoda Auto s výzkumem zde u nás, na kterou můžeme být jako Češi stále hrdí. Takových firem ale potřebujeme desítky a stovky. Až se nám podaří přemístit sem výzkum a vývoj jiných firem, je důležité si vzít svůj podíl nejen z produkce, ale i z přidané hodnoty duševního vlastnictví. To pak má velký smysl. Do určité míry budeme vždycky subdodavateli Airbusu, který my zde nikdy sami vyrábět nebudeme. Jde o to, abychom z venku nedostali jen výkresy, proběhla výroba a montáž a za malé peníze to pak prodali. Musíme zde mít duševní vlastnictví, podílet se na vlastním vývoji, což pak přinese odpovídající podíl na hospodářských výsledcích. To ale neumíme. Je to velký úkol pro ekonomickou diplomacii, stát a zákonodárství. Jestli chceme mluvit o českém strojírenství, musíme ho definovat jinak, než jak bylo definováno ve 30. letech minulého století. Přesto bych si však stál za tím, že jsme specifický národ, máme krásnou řeč, která nám dává základy pro ne úplně všední myšlení v Evropě. Neházel bych flintu do žita v tom, že nejsme schopni obstát. Ale musíme vzít na vědomí, že v našem oboru, technice jako takové, nemůžeme být soběstační. Ta doba je pryč. Musíme své místo dobývat a obhajovat.