Ve všech strojírenských firmách ve světě bez výjimky existují všechny typy konstruktérů s uvedenými vlastnostmi. To je mimo jiné dáno také gaussovským rozdělením. Působení kladných i záporných vlastností se naplno projeví zejména ve stresech při dokončování obráběcího stroje.
Konstruktér kopírovač přináší řadu krušných chvilek do podnikového života. Bez souvislostí přenese řešení do podnikové praxe s myšlenkou ve své hlavě, však ono to jinde pracuje, tak to musí i u nás. Zapomíná však na to, že všechno nejde zobrazit na výkresech a to, co je v hlavách, nelze přenést. Obdobná situace nastane u tohoto typu konstruktéra po jeho návratu ze strojírenského veletrhu. Má chuť řešit to, co viděl jinde, a bez jakéhokoliv racionálního argumentu mermomocí napodobuje konkurenci. To je velmi špatná, leč často viditelná situace v průmyslových podnicích.
Konstruktér čekatel je na tom o poznání lépe. Ono totiž konstruování na základě intuice přináší často mnoho úspěchů. Mozek podvědomě pracuje na řešení technického úkolu i v čase volna, aniž by si to konstruktér uvědomoval. Stimulace této činnosti probíhá studiem prospektové dokumentace, diskusí s kolegy, na služebních cestách, obchodních jednáních i při servisních zásazích. Mnoho technických novinek a pokrokových řešení obráběcích strojů takto vzniklo. Jednou z nevýhod je, že není možné vysvětlit, jak nápad vznikl, nelze často navodit opakovaně a hlavně nejde tímto způsobem řešit na povel. Z hlediska termínových řešení konstrukčních úloh je to ne příliš přínosný pracovník.
Pokud konstruktér pracuje systematicky, je to značka ideál. Rozebere všechny návaznosti na sousedící skupiny obráběcího stroje, umí posoudit svůj návrh z pohledu nejenom technického, ale i ekonomického, probírá důsledku svých návrhů v návaznosti na montážní i výrobní technologii. Samá pozitiva, nicméně jedno negativum zde je. Někdy mu jeho teoretické rozebírání trvá příliš dlouho a to není často akceptovatelné. Pro podnik to znamená na jedné straně jistotu dokonalosti technického řešení, na straně druhé však riziko zpoždění zakázky. Posuzovat, co je výhodnější, je nutné případ od případu. Univerzální návod či odpověď neexistuje.
Naopak stagnující konstruktér za každou cenu lpí na tom, čeho podnik dosáhl v minulosti, na jeho minulých vítězstvích. Při jakékoliv změně nelogickými, osobními a pocitovými argumenty obhajuje stará provedení konstrukčních skupin. Jistě že ne vše staré je špatné a nelze paušalizovat, ale často je nutné z hlediska akceptovatelnosti požadavku toho, kdo kupuje, změnit téměř vše. Uvědomuje si tento brzdný element, že zákazník tvoří jeho výplatu? Často žije v zajetí minulosti, kterou bez rozmyslu hájí. Není žádnou výjimkou, že velmi úspěšní konstruktéři, kteří firmu doslova postavili na nohy v těžkých dobách, hrají právě tuto roli obhájců minulých řešení. Tady je potřeba vzít do hrsti zdravý rozum, jak říká jedno české přísloví. Jde to velmi ztuha, zejména přihlédnou-li manažeři k jeho velkým zásluhám. Někdy je nutné tento typ lidí vzhledem k rozkladu konstruktérského kolektivu a jeho rozdělení slušným způsobem a se vší úctou vyprovodit z podniku.
Jájistický konstruktér je nikdy nekončícím podnikovým folklórem. Psychologové by ho možná zařadili k sebestředným jedincům poslouchajícím jenom sebe. Po boji je každý generál a v konstrukci to platí dvojnásob. Vidět řešení poskládané v železe a divit se, proč stroj nejede, a pouštět do již tak chmurné podnikové atmosféry věty začínající slovy, já to říkal, je někdy k uzoufání. Na rozdíl od předchozího tento typ konstruktéra nemá žádné současné ani minulé zásluhy. Jeho poznámky doslova dráždí jednak ty, co hledají viníky, jednak lidi, kteří z principu a z různých jiných důvodů brojí proti konstruktérům. Tito politováníhodní konstruktéři jsou často v kolektivu trpěni, protože někdy mívají světlé chvilky a účelně spolupracují. Pokud ale jejich jájismus trvá příliš dlouho, je třeba ho bez okolků utnout.
Konstruktér alibista je dalším nebezpečím v podnikových procesech. Často prosazuje svá řešení, která jsou často ztělesněním jeho nezdravých technických tužeb a představ. A pokud mu nejsou nakloněni jeho podřízení, ba co víc, nepřesvědčí ho argumenty o nesprávnosti jeho úvah, pak při problémech s realizací jeho myšlenek poukazuje na to, že to udělali špatně jeho lidé. Tento krajně nepřípustný způsob je hodně rozšířený. Mohli bychom hovořit o dětském způsobu obrany, o způsobu nehodném dospělého tvůrčího člověka. Můžeme říci, že zdravě uvažující jedinci se k tomuto způsobu vůbec nesníží.
Konstruktér foglarovského typu Mirek Dušín je ideál, po kterém zajisté každý podnik touží. Je slušný, pomáhá a chrání slabé. Takových lidí jsem za celou svou praxi však potkal velmi málo. Neznamená to však, že tento člověk je geniálním konstruktérem, z něhož padají řešitelné nápady jeden za druhým. Spíše má cit pro podnikovou realitu a meziútvarovou spolupráci. Umí být nad věcí, a když všichni kolem šílí, tak s přehledem vyřeší to, co je pro druhé naprosto neřešitelné.