Krize podniku se většinou vyvíjí od krize strategie přes krizi prodeje a tržeb směrem ke krizi výsledovky; následuje krize rozvahy, jež vyústí do konečného stádia, tedy ke krizi likvidity neboli cash flow. Krize likvidity má většinou velmi rychlý průběh. Pokud se ji nepodaří včas zastavit a efektivně řešit, firma se dostává do insolvenční situace. Následující postup stanoví insolvenční zákon.
Úpadek podniku se dá v principu řešit dvěma základními způsoby, reorganizací nebo konkurzem. Formální („soudní“) reorganizace dává společnosti šanci za splnění určitých podmínek dále fungovat a pokusit se zadluženost vyřešit tak, aby z reorganizace vyšla jako ozdravená a o dluhy očištěná, avšak stále fungující firma. Naopak konkurz v podstatě znamená zánik podniku v dosavadní podobě a rozprodej jeho aktiv (výjimečně i celého tzv. běžícího podniku) za účelem alespoň částečného uspokojení věřitelů.
V případě formální reorganizace může být krizový management angažován insolvenčním správcem (a namísto majitele firmy hrají významnou roli insolvenční soud, schůze věřitelů a věřitelský výbor).
Někdy je nástroj formální reorganizace použit záměrně i ze strany stávajících vlastníků, aby se podnik očistil a ochránil od problémových závazků. V případě tzv. neformální – mimosoudní reorganizace (tedy ještě před tím, než je vyhlášen úpadek) angažuje krizový management také vlastník.
Reorganizace je tak v podstatě posledním možným způsobem jak zachránit fungující podnik i pro budoucí období. V opačném případě, pokud je již vyhlášen konkurz nebo když se reorganizace nepovede a dojde k jejímu překlopení do konkurzu, podnik ve stávající podobě přestává existovat.
Obecně je samozřejmě velmi důležité, zda se podaří začátek krize odhalit včas a které nástroje pro její řešení se v této fázi použijí. Při diskuzi na toto téma se mi vybavuje scéna z legendárního seriálu Nemocnice na kraji města, kdy primář Sova vede odbornou disputaci s ortopedem Blažejem, zda mají zlomený loket pacienta léčit konzervativním metodou fixování v sádře, nebo radikálním postupem čili operací. Dopředu nikdo nemá jistotu, která z metod bude v tomto hraničním případě správná. Za určitých podmínek mohou nakonec vést ke zdárnému cíli oba postupy, za jiných nemusí být úspěšný ani jeden.
Důležité proto je, aby majitel firmy včas pozval ke zjištění skutečného stavu, v němž se firma nachází, odborníky, kteří již získali dostatečné a praxí ověřené zkušenosti s podobnými událostmi a měli rovněž osobní odstup a nadhled. Tím se výrazně liší od většiny majitelů, kteří takovou situaci pravděpodobně zažívají poprvé, a logicky výrazně na ně působí i vlastní emoce.
Egyptolog Miroslav Bárta, jenž se zabývá zánikem různých civilizací, považuje kolaps nikoliv za definitivní konec, nýbrž za příležitost k regeneraci společnosti a jejímu dalšímu fungování po odstranění hlavních problémů, které ke kolapsu vedly. Stejným způsobem by se dala chápat například formální nebo neformální reorganizace, restrukturalizace, revitalizace či jiné formy ozdravění firmy.
Příště: Jak předcházet krizím podniků
Roman Dvořák
roman.dvorak@mmspektrum.com