V japonském městě Kjóto byla v roce 1997 nastoupena mezinárodní cesta za snižováním emisí skleníkových plynů a dosažením uhlíkové neutrality. Hromadění skleníkových plynů v atmosféře bylo obecně seznáno jako hlavní příčina zvyšující se teploty atmosféry. Na 192 zemí podepsalo takzvaný Kjótský protokol stanovující cíle pro redukci skleníkových plynů. Dalším milníkem byla úmluva v Paříži v roce 2015. Zde byly definovány společné dlouhodobé cíle udržení navýšení teploty ovzduší oproti předindustriální době pod hranicí 2 °C. Prostředkem k tomu má být zejména snížení škodlivých emisí. V roce 2018 vydal Mezivládní panel pro otázky změny klimatu (IPCC), jehož úkolem je informační podpora vlád o problematice klimatické změny, jakož i o plnění Kjótského protokolu a Pařížské úmluvy, zvláštní zprávu o dopadech oteplení o 1,5 °C na životní prostředí a o budoucím nebezpečí této změny pro lidstvo. Ve zprávě se konstatuje, že k oteplení o 1,5 °C dojde s vysokou pravděpodobností mezi lety 2030 a 2052 za předpokladu, že tempo nárůstu teploty ovzduší z roku 2018 bude zachováno. Tato prognóza byla opřena o rozsáhlou rešerši vědecké literatury. Nejnovější zpřesnění tohoto odhadu je podle IPCC zvýšení teploty ovzduší o 1,7 °C v roce 2030 v případě nízkoemisního scénáře nebo nárůst o 2,4 °C v případě vypouštění vysokého množství emisí. Pokud by oteplování pokračovalo současným tempem, odhaduje se, že průměrná globální teplota na konci 21. století vzroste až o 4,8 °C. To by znamenalo významný vzestup hladiny moří, příchod abnormálního podnebí, nepříznivě by se to projevilo na zemském ekosystému a v zemědělství, a zvýšil by se výskyt infekčních onemocnění a úpalu.