Autor seriálu v jednotlivých článcích docela přesně popisuje praktické zkušenosti z procesu vývoje a výroby obráběcích strojů.
Už v úvodu seriálu vystihuje úskalí, která s sebou nesou nabídková řízení, kdy od, v některých případech, velmi strohého zadání (někdy i jen jednou větou) přes nelehká jednání se zákazníky až po zevrubné zpracování technologie „na klíč“ postupně utváříme konečnou podobu poptávaného stroje.
Také fázi tvorby koncepce autor popisuje velmi přesně. I když faktem je, že v zakázkové, kusové produkci výrobních strojů vychází větší část konstrukčních řešení stroje z některé typové řady strojů portfolia výrobce, a vývoj a tvorba nových řešení probíhá na jednotlivých klíčových uzlech stroje, a to ať cestou inovací stávajících řešení, nebo hledáním cesty ke splnění požadavků zákazníka řešením úplně novým. S tímto úzce souvisí i tvorba cenové nabídky. To je složitá věc sama o sobě. Do cenové nabídky promlouvají náklady známých, konstrukčně i technologicky zpracovaných uzlů stroje + náklady na uzly nové, vycházející z koncepčních návrhů, nesoucí v sobě určitou míru nejistoty v podobě kvalifikovaných odhadů nákladů. V současné době nám ale daleko větší nejistotu do cenových nabídek vnáší, jak autor trefně uvádí v jednom ze svých článků, nepredikovatelný vývoj cen materiálů, komponent a služeb.
Souhlasit musím i s pasáží, kde autor popisuje tvorbu časového plánu průběhu zakázky firmou. Již ve fázi nabídky navrhujeme zákazníkovi nová technická řešení a v závěrečných jednáních se také snažíme zákazníkovi splnit jeho očekávání stran dodacího termínu. To je ale kombinace, která je pro nás, nejen konstruktéry, smrtící. Přicházíme tak o čas potřebný pro pečlivý vývoj inovativních celků a v současné době, s prodlužujícími se dodacími lhůtami různých komponent a dodávek, je na nás vyvíjen tlak i z nákupního oddělení na ještě větší zkrácení času potřebného na vývoj výrobku. A to vše za ideální situace, že máme na začátku tvorby výkresové dokumentace, kompletní informace, co zákazník požaduje. Autor zmiňuje, že ne vždy si obě strany, po uzavření kontraktu, ve všech detailech rozumí a musím potvrdit, že mnohdy ještě během zpracování dokumentace vyvstávají otázky, které ani zákazník nemá dořešeny.
Tento časový pres se žene jako vlna celým průběhem projektu a samozřejmě místem, kde se tento tlak, umocněný navíc časovými skluzy ve výrobě a dodávkách komponent, naplno projeví, je skutečně montáž strojů. Co se týká popisu fáze realizace, konkrétně otázky základu pod obráběcí stroj, musím tady s autorem nesouhlasit v názoru, že přenášet tuhost stroje z nosného rámu na základ stroje je překročení hranice úspor a že robustní odlitek je jediná správná cesta. Myslím si, že u velkých, rozměrných strojů je velmi obtížně dosažitelné celkové vysoké tuhosti stroje docílit pouze tvarem a robustností odlitků a je nutné využívat vhodného kotvení rámu stroje do správně navrženého a kvalitně zrealizovaného základu. Nemluvě o stránce nákladové.
Na závěr bych chtěl okomentovat drobnou poznámku, kterou autor několikrát uvádí ve svém seriálu, a to že obor výrobních strojů je složitý a z důvodu vysoké míry odpovědnosti a práce pod tlakem ho ne každý zvládne. Ale na druhou stranu je to disciplína vrcholné strojařiny, kde se snoubí různé oblasti konstruktérské práce (nosné struktury, přesné konstrukční uzly, hydraulika, pneumatika, designové prvky, elektro, řízení) v jednom konečném produktu, a to je přece úžasné.
Ing. Petr Talanda
technický ředitel TOS Kuřim