Vyvinutí materiálu ARPRO na konci 80. let bylo možná jednou z nejdůležitějších inovací v oblasti snižování hmotnosti automobilových dílů. Na rozdíl od jiných materiálů, jejichž schopnost pohlcovat energii byla sporná, ARPRO vykazuje dvě základní fyzikální vlastnosti, které z něj rychle učinily „normu“ pro ochranu proti nárazům v nízkých rychlostech. Předně jeho konstrukce ve formě pěny s uzavřenými buňkami znamená, že jde o materiál izotropický, který nabízí stejné chování ve všech směrech bez ohledu na směr nárazu. To představuje velký kontrast oproti výrobkům vyráběným vstřikováním tuhého polyuretanu a také uhlíkovým vláknům, jejichž chování je obvykle vyladěno pouze pro jeden scénář nárazu. Jeho další výhodou je, že může být deformován opakovaně, protože po nárazu v malé rychlosti se vrátí do původního tvaru. Tyto kvality znamenají, že uvedený materiál nejen plní, ale v mnoha případech i překračuje výkonnostní požadavky vlád a průmyslu, především požadavky na pasivní bezpečnost, jež určují zkoušky EURO NCAP.
Při uvádění výrobku na trh není u produktů, které poskytují ochranu jako ARPRO, možné vyhnout se fyzickým zkouškám, které skutečně ověří výkonnost a uspokojí stále přísnější bezpečnostní požadavky. Doba a náklady na virtuální zkoušky a výrobu prototypů jsou obdobné, ať je požadovaná součást složitá nebo jednoduchá. U mnoha materiálů je však vytvoření fyzického prototypu, kterým se ověří, že výrobek bude poskytovat požadované vlastnosti jako při zkušebních podmínkách i v reálném prostředí, stále obtížnou výzvou. Při použití ARPRO je však možné zaručit, že fyzikální chování prototypu bude stejné u finálního výrobku, protože je použit zcela stejný materiál. Jednoduše řešeno, je možné přiblížit se v maximální možné míře reálnému scénáři.