Vymezení, parametry a význam mikrofází
Objekty mikrofází jsou vyráběné díly a vstupní materiál. Evidovanými zdroji jsou operátoři, stroje a jiná zařízení, příp. i jejich části, přičemž aspoň jeden ze zdrojů je aktivní. Zdroje jsou buď samostatné (operátoři, automaty, roboty), nebo v kombinacích. V rámci MF jsou neměnné.
Třídy MF tvoří stejné MF pro různé objekty. V rámci tříd se časy MF pro konkrétní objekty mohou určovat matematickými funkcemi, závislými na parametrech objektů, příp. i zdrojů. Funkce šetří práci spojenou se zjišťováním časů pro jednotlivé díly v rámci třídy a čelí náhodnosti časů v jednotlivých pozorováních. Modely respektují specifika podniku, stanovují je a do PPROI zapisují uživatelé; systém je přitom naviguje. Význam zavedení a třídění MF je mnohostranný. Funkce je možné použít jen pro MF různých dílů se stejnými zdroji (nikoli pro operace), jen z parametrů mikrofází lze správně určit normy OVV. Parametry MF pro aktivní zařízení jsou vstupy kalkulací přímých nákladů generovaných stroji a dalším zařízením.
Aplikace MF je užitečná i v normování přeměn výrobních dávek, údržby, logistických a administrativních procesů.
Variantní normy operací ve vazbě
Normativními časy OVV jsou takty a průběžné doby. Takt je definován jako průměrný čas mezi dvěma výstupy dílu z OVV. Průběžná doba je dobou dílu v rámci OVV; může být mnohonásobkem taktu a nutná v tvorbě plánu výroby. Jsou-li časové nároky OVV na operátory vyšší než časové nároky kteréhokoli zařízení, generuje PPROI variantní takty a průběžné doby pro přípustné počty operátorů. Varianty podporují pružnost reakce výroby na poptávku a usnadňují tvorbu vyrovnaných výrobních plánů. Variantní normy pro OVV lze do PPROI i přímo nastavit, což je třeba při zavádění nových dílů.
Úlohy plánu výroby, problémy plánu MRP a reakcí na jeho slabiny
Hlavním úkolem operativního řízení podniku je stanovit co – operace pro díly a jejich množství, kde – pracoviště, resp. linky, a kdy – v minutách reálného času, se má realizovat. V ERP to určuje plán MRP. Plánovači si ale hromadně stěžují na jeho nerealizovatelnost, to a charakterizuje následující citace: „Přestože znám práci v prostředí ERP, včet¬ně systému SAP, nikdy jsem z nich nedostala reál¬ný plán výroby. Nezbývalo než se spoléhat na vlastní excelový soubor a letité zkuše¬nosti. Vidím v tom riziko lidských chyb.“ MRP je nerealizovatelný především kvůli kolísání jeho nároků na operátory mezi směnami i v rámci směn. Rozpor mezi nároky plánu na operátory a možným stavem operátorů je fyzikálním rozporem. Výrobní plánovači a provozní manažeři jsou nuceni zadávat operátorům jiné úkoly než v MRP, výroba celkově ztrácí jakoukoli koordinaci, dodávky materiálů míjejí aktuální potřeby, vznikají velké ztráty.
Plánování v excelu ale postrádá i vazby a horizont MRP. Problém je neřešitelný nadstavbami nad MRP, neboť jsou limitovány vlastnostmi základny. Plány TOC jsou definovány jen pro jedno nebo několik pracovišť v procesech. I všechny tyto plány generují velké ztráty. Hlavní úkol operativního řízení podniku může efektivně zajistit jen výrobní plán nové koncepce.
Vlastnosti výrobních plánů PPROI
Výrobní plány PPROI jsou vyrovnané v nárocích na operátory – sladěné s plány počtu operátorů podle výrobních teritorií, v nichž operátoři působí, a nepřetěžují kapacity pracovišť. Mezi teritorii jsou časově synchronizované a mají i další potřebné vlastnosti: překračují hranice výroby v ERP, liší se v systémech „Výroba na mezisklady“, „Dávka pro dávku“ a „Výroba na objednávku“, jsou generovány z obchodních zakázek, v případě více stejných linek (pracovišť) identifikují a plánují individuální linky.