MM: Můžete, prosím, ve zkratce popsat současné trendy oboru upínací techniky? Předpokládám, že vývoj upínačů kopíruje vývoj výrobních zařízení, která se stávají stále výkonnějšími a přesnějšími. Jakým stylem se toto dotýká upínací techniky? Jaké byly upínače dříve a jaké jsou dnes?
Ing. Ambrož: Ještě před nástupem CNC obráběcích strojů se pro stacionární upnutí obrobku používal klasický svěrák s trapézovým závitem, pro rotační obrábění manuální sklíčidlo, u kterého každá čelist disponovala vlastním závitem, a nebylo možné obrobek ve sklíčidle zcela vystředit. Upínání nástrojů se provádělo dotažením upínacího šroubu na k tomu určenou plošku nástroje. Ani zde se tenkrát nekladl příliš velký důraz na vystředění nástroje.
Postupem času, tak jak se vyvíjely výrobní stroje, musela také upínací technika držet krok. S CNC stroji se začala zpřesňovat výroba, s tím se ruku v ruce zvyšovaly požadavky na upínací technologie. U současných upínačů se nejvíce věnuje pozornost přesnosti, velikosti, hmotnosti a životnosti. Snahou dnes je vyrábět upínače s velkou upínací silou, odolné vůči třískám, nečistotám a chladicím kapalinám, se snadnou údržbou a zároveň velmi přesné. Pneumatické a hydraulické stacionární upínače jsou kompaktnější, aby jich bylo možné umístit co nejvíce vedle sebe na pracovní stůl a maximálně tak využít pracovní prostor stroje. Přesto dokážou vyvinout velkou upínací sílu, často až několik tun. Elektropermanentní magnetické desky jsou z důvodu časté výměny osazovány rozhraním pro rychlou výměnu, optickou signalizací a dbá se také více na bezpečnost. V posledních letech jsou stále častěji nasazovány upínací systémy nulového bodu, které slouží k rychlé výměně upínacích přípravků s tím, že zachovávají pozici nulového bodu. Sklíčidla dnes disponují rychlovýměnnými čelistmi.
U upínačů nástrojů se společnost Schunk soustředí zejména na kvalitativně vyšší principy upínání. Praxí ověřené hydraulické upínače Tendo se staly standardem pro nejrůznější typy obrábění, polygonální upínače Tribos pak nejčastěji používají výrobní společnosti z oboru mikroobrábění a hodinářského průmyslu.
MM: Podle čeho si zákazník vybírá a volí typ upínače?
Ing. Ambrož: Dost často je to podle jeho predispozice. Někteří tíhnou k manuálním upínačům a volí je i třeba pro hromadnou výrobu. Obecně je výběr ovlivněn zejména technologem, který navrhuje technologii obrábění, a jeho preferencemi a znalostmi trendů. Dalším rozhodovacím kritériem by mohl být počet obráběných kusů. Většina manuálních upínačů obrobků je vhodná spíše pro menší série. Pro velké série se pak hodí jakýkoliv jiný z nabízených systémů. Bohužel se často setkáváme i s tím, že při investici do nové technologie se opomíjí volba také vhodného upínacího systému, přestože to může mít zásadní vliv na výslednou kvalitu obrobků. Je tedy na nás, abychom seznámili firmy s dostupnými technologiemi a poradili jim s vhodným výběrem. To zatím děláme prostřednictvím prezentací na různých světových veletrzích, účastí na zákaznických dnech našich obchodních partnerů a samozřejmě především aktivním kompetentním poradenstvím našich obchodních zástupců. V budoucnu bychom chtěli pořádat také workshopy.
MM: Když tedy tvrdíme, že upínače kopírují vývoj výrobních zařízení, u kterých se dnes spíše než hardwarová vybavení zefektivňují přípravné fáze nebo vedlejší časy, jak si myslíte, že se bude dále vyvíjet upínací technika?
Ing. Ambrož: Také u upínačů dnes již narážíme na hranice jejich fyzikálních možností, pracuje se tedy na detailech, upravuje se vnitřní kinematika, využívají se nové materiály, aplikují se nové poznatky a potřeby zákazníků, zvyšuje se životnost atd. Příkladem současného vývoje může být nový modul NSE3 upínacího systému nulového bodu VERO-S. Je plně kompatibilní s předchozím modelem a zvenku jsou rozdíly minimální. Disponuje však vyšší vtahovací i přídržnou silou a nabízí možnost kompletního utěsnění v neupnutém stavu. Podobnými příklady jsou sklíčidla Rota NCA nebo NCE, svěráky KSC nebo KSX-C, magnetické desky s ukazatelem stavu a také hydraulický upínač Tendo Slim 4ax.