V České republice je navíc evidováno cca 12 500 lidí se stavy po poranění míchy. Významná část z nich je odkázána na tzv. intermitentní (auto)katetrizaci, protože svěrač jejich močového měchýře je ve stavu permanentního sevření. Nejšetrnější možností vyprázdnění tedy je použití katetru, zpravidla pětkrát až sedmkrát denně. Tím však při použití dosud běžného katetru močové cesty velmi trpí a po čase dochází k jejich jizvení, a může dojít až k uzávěru močové trubice.
„Podobně je tomu u jednorázové kolemoperační katetrizace,“ doplňuje Miroslav Svoboda. „V naší zemi jsou ročně katetrizovány desítky tisíc operovaných pacientů a také zde je veliké riziko zavlečení infekce. Katetr Riocath – alespoň podle našich dosavadních zjištění – by měl tyto komplikace zásadním způsobem omezit, ne-li dokonce zcela odstranit.“
Princip inovace je zdánlivě jednoduchý. Místo „obyčejné“ hadičky je nový katetr založen na ohebné trubičce, jejíž stěna je v podélném průběhu tvořena zesílenými „trámci“, symetricky prostřídanými roztažnými zeslabenými segmenty. Trámce umožňují přenos tlačné síly až do vrcholu trubičky, která je v tomto místě přehrnuta – podobně jako jsme si kdysi ohrnovali podkolenky. Podle vysvětlení MUDr. Svobody se tlakem na trámce vnitřního pláště síla přenáší až do vrcholu katetru a tam způsobuje pokračující ohrnování, při němž se tvoří plášť vnější. Ten po celém obvodu nalehává na výstelku močové trubice a neposouvá se po ní. To znamená, že při zavádění ani při vyjímání – v tomto případě obráceným „vhrnovacím“ postupem – nového katetru nedochází k posouvání bakterií ani krystalků, takže popsané komplikace nehrozí.