Obr. 5. Požadavky na kritické rozměry výstřižku
Technologičnosti konstrukce výstřižků lze dosáhnout respektováním některých nedokonalostí procesu stříhání, mezi něž patří drsnost střižné plochy, malé zešikmení střižné plochy vlivem střižné vůle mezi břity, zeslabení tloušťky plechu podél střižné plochy, zpevnění materiálu do hloubky asi 0,1 až 0,2 sekundy, odchylky v rozměrech výstřižků nebo prohnutí některých výstřižků ohybovým momentem obou složek střižné síly.
Zabránit uvedeným nedokonalostem je samozřejmě možné (např. přesným stříháním, přistřihováním, kalibrováním apod.), ovšem za cenu zvýšení výrobních nákladů (dražší nástroj, přídavné operace). V těchto případech je vždy před finálním rozhodnutím nutná ekonomická bilance o návratnosti investic.
Z výše uvedených vlastností stříhání lze odvodit tato pravidla technologičnosti:
1. Nezužovat bezdůvodně velikosti tolerance rozměrů.
2. Není-li střižná plocha funkční plochou součásti, nepředepisovat její drsnost ani kolmost k ploše plechu.
3. Rovinnost malých výstřižků z tlustých plechů větší tvařitelnosti se může snížit vlivem ohybového momentu dvojice střižných sil;
4. Nejmenší velikost otvorů, jež lze běžným nástrojem prostřihnout, závisí na tloušťce a druhu materiálu.
5. Upřednostnit otvory kruhového průřezu.
6. Vzdálenost mezi otvory nebo otvorů od okraje výstřižku má být nejméně: a ≥ 0,8 s, b ≥ ???s, c ≥ = 1,5 s (Uvedené údaje platí pro polotvrdý ocelový plech Rmt = 500 MPa. U měkčích materiálů je třeba uvedené vzdálenosti zvětšit, o 20 až 25 % u plechu o tloušťce s ≤ 1,5 mm a o 10 až 15 % u plechů větších tlouštěk (viz obr. 5).
7. Šířka vyčnívajících částí dílu nebo nejmenší šířka štíhlých výstřižků má být š = 1,5x tloušťka materiálu (viz obr. 6).
8. Rohy na výstřižku mají být sraženy nebo zaobleny.
9. Není správné měnit na výstřižku poloměr zaoblení rohů, střídat ostré a zaoblené rohy.
10. Plynulé přechody oblouků do přímých částí obrysu apod. zdražují nástroj a vyžadují uzavřený střih.
11. Při stříhání na nůžkách volíme tvary vyžadující nejmenší počet střihů (viz obr. 7).
12. Nejvhodnější tvar výstřižku je rovnoběžník, jehož protější strany jsou stejně tvarovány jako negativ a pozitiv (viz obr. 8).
13. Nelze-li dodržet tvar negativ – pozitiv, vyhoví také tvar symetrický vzhledem k ose strany (viz obr. 9).
14. Rozvětvené tvary výstřižku jsou velmi neúsporné, je třeba hledat tvary spojité (viz obr. 10).